Obaly pro budoucnost?

Obaly slouží k prvotní orientaci spotřebitele v maloobchodě, protože díky nim se dovídá, o jaký artikl jde anebo jaké všechny druhy téhož zboží, ale od různých výrobců, jsou k dispozici a jaké jsou jejich vlastnosti. To je funkce informační, respektive marketingová.

Z hlediska kvality (baleného) a bezpečnosti výrobku a z hlediska toho, že výrobek je nutno přemístit z produkčního místa až do prodejny mnohdy na veliké vzdálenosti, je zmíněná funkce až poslední v řadě. Balení výrobků je totiž musí hlavně chránit před škodlivými vlivy teploty a klimatu, před mechanickými poškozeními během manipulace a přepravy. Různé druhy výrobků (zboží) mají různé požadavky na balení: například ovoce, má-li zůstat čerstvé, vyžaduje obal, který je udrží na určitém stupni vlhkosti, a zapotřebí je též určitá teplota. Podobně je tomu s uzeninami, máslem či mlékem.

Tekutiny se přepravují a prodávají v tradičních spotřebitelských obalech: skleněné lahve, plastové lahve, papírové krabice. Všechny se dají recyklovat, poslední dva uvedené jsou navíc oproti sklu lehké. Pokud jde o krabice, jejich stěny vznikají slisováním tří vrstev materiálů – jedna slouží jako bariéra proti vnikání vzduchu, které by způsobovalo kažení balené tekutiny, druhá reguluje vlhkost a třetí zneškodňuje mikroby. Dohromady tak tvoří nádobu – obal, v němž se tekutina dodává.

Jak známo, vyřešení technických problémů s sebou přináší i překážky. Je tomu rovněž v případě krabicového balení tekutin, u nichž se ukázalo, že recyklace je znesnadněna, tím také dražší, vinou toho, že jednotlivé vrstvy obalu lze od sebe jenom pracně oddělovat. Podobně je tomu i u potravin balených ve fóliích vyráběných z plastů, vznikajících po několikerém zpracování ropy.

Projekt Wheylayer

Výzkum zabývající se balením v potravinářství se proto začal orientovat na biologické substance. Za velmi nadějný materiál je považována syrovátka, respektive obalovina, kterou lze vytvářet na jejím základě. Pro výzkum a vývoj tohoto obalového materiálu byl v listopadu 2008 spuštěn projekt EU s názvem Wheylayer (= Vrstva syrovátky). Jeho cílem je sestrojit z proteinů syrovátky obal, který by fungoval jako bariéra proti vnikání kyslíku a nežádoucí vlhkosti a který by nahradil dosud používané plasty.

Zatím vyvinuté biologické obaly ze syrovátky jsou průhledné, velice tenké, lehké a dají se na chráněné produkty velice snadno umístit a také z nich odstranit. Recyklace je přitom jednoduchá. Druhotný efekt nasazení syrovátky k výrobě bioobalů je v tom, že by se užil materiál dosud vylévaný jako odpad.

Ve Fraunhoferově ústavu pro výrobní techniku a balení (IVV) ve Freisingu už bylo instalováno pilotní zařízení pro výrobu obaloviny ze syrovátky. V něm se z této suroviny filtrují proteiny a modifikují dle toho, jaké požadavky jsou na balení kladeny. Molekuly se dají štěpit v různých velikostech, a pokud se přidají další látky, je možno upravovat podle potřeby a podle toho kterého baleného potravinářského obsahu průhlednost obalu a jeho flexibilitu, stejně jako jeho tloušťku. Výsledkem je vodnatý roztok, který se potom vytvrzuje.

Podle odborníků z IVV uplyne ještě několik let, než se syrovátkové fólie dostanou na trh.

Projekt FreshFilm

V ústavu se pracuje i na projektu FreshFilm, zaměřeném na využití konzervačních vlastností česneku, cibule, tymiánu, skořice nebo šalvěje. Testuje se obalový materiál, který vzniká tak, že výtažek z uváděných rostlin se vpravuje jako vodnatý roztok slepující dohromady dvě plastové vrstvy. Výtažek působí jako lepivo, které drží vrstvy pohromadě, avšak pokud jsou takto spojené vrstvy předány k recyklaci, lze je lehce rozpojit. Pokud ale materiály z těchto dvou vrstev ještě slouží jako obalovina, efektivně brání balený obsah před oxidací a mikroby. Projekt je příkladem širšího vědního a technologického trendu, projevujícího se tím, že konzervační látky ustupují z potravinářské výroby a přesouvají se do techniky balení.

Nanotenký obal na bázi hliníku

Jiná novinka z balicí techniky přichází z USA: firma Applied Materials, spolu s několika kooperujícími společníky, spustila výrobu nového obalového materiálu, z něhož se vyrábějí sáčky pro smažené bramborové lupínky prodávané v potravinářských obchodech a v kinech ("chipsy"). Zatímco dosud se tyto sáčky vyráběly z tenké vrstvy hliníku, firma nyní vyrábí mikrotenké vrstvy (o tloušťce několika nanometrů) z oxidu hliníku. Obalovou, respektive ochrannou funkci sáčky mají stále tutéž jako předtím, ale jsou nyní mnohem lehčí a k jejich výrobě se spotřebuje několikrát méně hliníku.

Námitky proti novinkám

Sluší se však dodat, že počínání zmíněné firmy naráží v Americe i na kritiku či nepochopení – ne proto, že by někdo něco měl proti úspoře kovu, nýbrž proto, že ve vědeckých kruzích a i ve veřejnosti v USA se objevila upozornění na to, že aplikace nanotechniky v oblasti potravin mají anebo mohou mít negativní následky pro zdraví spotřebitelů.

V této souvislosti je možno připomenout i několik studií, které upozorňují na to, že jsou-li plastové lahve (s minerálkami, Coca-Colou nebo jinými obsahy) skladovány po delší dobu, může v nich dojít k tomu, že se do obsahu uvolňují z obalu mikročástečky uhlíku, škodlivého pro lidské zdraví. Proto mnozí výrobci raději volí alespoň dílčí návrat od plastových lahví k tradičním skleněným, přes veškeré náklady a manipulační problémy s tím spojené.

Zdroj: Technik