Co přinese zákon o spotřebitelském úvěru

Od 1. ledna 2011 začne v Česku platit nový zákon o spotřebitelském úvěru vycházející ze směrnice EU. Právní úprava se bude týkat spotřebitelských úvěrů ve výši pět tisíc až 1,88 milionu korun, ale nebude se vztahovat například na hypotéky. Zákon přinese poměrně zásadní změny pro spotřebitele žádající o úvěry a také pro banky i nebankovní subjekty, které úvěry poskytují.

Nová právní úprava výrazně posílí práva spotřebitelů, například jim dá možnost odstoupit od úvěrové smlouvy do 14 dnů bez udání důvodu. Rovněž značně zvyšuje informační povinnost poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Poskytovatelé také budou mít povinnost prokázat, že před odsouhlasením úvěru důkladně posoudili schopnost klienta splácet. Nová zákonná úprava ovšem neřeší některé palčivé problémy, jako například rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách. Také úrokové sazby nadále nebudou nijak limitovány.

„Zákon o spotřebitelském úvěru sice z důvodu povinné harmonizace s právem EU přináší spotřebitelům vyšší ochranu při uzavírání spotřebitelských úvěrových smluv, zároveň ovšem uložením nových a často spíše zbytečných informačních povinností uvalí například na banky mnohem větší byrokratickou zátěž, což může velmi pravděpodobně vést k jistému zdražení jejich služeb,“ komentuje nový zákon odborník na finanční a bankovní právo Martin Šubrt z advokátní kanceláře Rowan Legal.

Advokátní kancelář Rowan Legal současně sestavila přehled nejdůležitějších změn, které zákon o spotřebitelském úvěru od ledna 2011 přinese:

1. Posílení práv spotřebitelů
Zákon podstatně zvýší práva spotřebitelů. Ti budou mít nově například možnost odstoupit od úvěrové smlouvy do 14 dnů bez udání důvodu. Rovněž budou nastaveny přísné limity na poplatky za předčasné splacení úvěru, což například usnadní refinancování půjček. Věřitel má právo na náhradu nutných a objektivně odůvodněných nákladů, které mu vznikly v přímé souvislosti s předčasným splacením – tyto jsou však omezeny procentuální částkou 0,5 až 1 % z předčasně splácené části úvěru.

2. Posílení informační povinnosti poskytovatelů úvěrů
Zákon zvyšuje informační povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a to až nadmíru. Spotřebitel tak bude zahrnut celou řadou detailních informací, které ke svému rozhodnutí podepsat úvěrovou smlouvu ani nebude potřebovat a příliš mu nepomohou, jelikož je často nebude schopen posoudit a vyvodit z nich příslušné závěry. Tyto informace musí být klientovi poskytnuty jak ve smlouvě o úvěru, tak ještě před jejím uzavřením – ideálně pak prostřednictvím formuláře, který je přílohou zákona. Pokud by tyto informace ale banka či nebankovní subjekt neposkytly, hrozí jim významné sankce ze strany České národní banky, respektive České obchodní inspekce. Sankcí zásadního významu za porušení informační povinnosti je dále úročení úvěru diskontní sazbou ČNB a nemožnost po klientovi požadovat jakékoli další platby.

3. Zpřesnění RPSN
Na druhou stranu zákon v jistém směru přináší zpřesněnou definici RPSN – roční procentuální sazby nákladů –, která je pro rozhodnutí spotřebitele fakticky nejcennější informací. Jedná se o číslo, které má umožnit spotřebiteli lépe vyhodnotit výhodnost, nebo nevýhodnost poskytovaného úvěru. RPSN udává procentuální podíl z dlužné částky, který musí spotřebitel zaplatit za období jednoho roku v souvislosti se splátkami, správou a dalšími výdaji spojenými s čerpáním úvěru. Zákon upřesňuje, jaké veškeré náklady se do RPSN zahrnují s tím, že je třeba klienta upozornit, že RPSN neobsahuje sankční následky za nesplácení úvěru. Jestliže smlouva o úvěru umožňuje změnu úrokové sazby zahrnuté do RPSN, avšak nelze ji číselně vyjádřit v době výpočtu, má se pro účely výpočtu za to, že úroková sazba zůstává neměnná až do konce účinnosti smlouvy.

4. Konec nevýhodného prodeje na úvěr na přehlídkových akcích
Nový zákon upravuje pravidla týkající se smluv o vázaném spotřebitelském úvěru. Jde o úvěrové financování zboží nebo služeb. Častý problém s těmito smlouvami vznikal například na prodejních přehlídkových akcích, kde se prodávalo předražené spotřební zboží na úvěr. Zákon o spotřebitelském úvěru nově stanovuje, že odstoupením od smlouvy o koupi zaniká i smlouva o vázaném spotřebitelském úvěru. Dříve se tyto smlouvy posuzovaly odděleně. Pokud tedy spotřebitel odstoupil od kupní smlouvy a vrátil koupené zboží, stále musel splácet spotřebitelský úvěr. Dle nové úpravy navíc spotřebitel v těchto případech není povinen splatit úvěr dříve, než mu je vrácena kupní cena.

5. Povinnost posoudit schopnost dlužníků splácet
Poskytovatelé úvěrů budou mít od ledna 2011 také povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka splácet. Toto opatření míří hlavně proti likvidačním úvěrům. Pro banky nepůjde o nic nového, jedná se o jejich běžný postup vyplývající mimo jiné z povinnosti jednat obezřetně. Standardem tento postup ale nebyl v případě některých nebankovních subjektů. K doložení této nové povinnosti proto bude vhodné vyžadovat vyplnění dotazníku o finanční situaci klienta a zjištění, zda klient nefiguruje v databázi osob nesplácejících dluhy.

Zdroj: Miroslav Tryner, Euro