Datové schránky po roce

Včera to byl přesně rok, co v České republice došlo k největší revoluci od dob Marie Terezie: ke spuštění datových schránek. Výstižný přehled, co se v oblasti datových stránek událo připravil Jiří Peterka, pro server Lupa.cz.

Za rok od spuštění datových schránek bylo přeneseno více než  15 milionů zpráv. Některé provozní problémy se podařilo vyřešit, ale ty zásadnější teprve bublají pod povrchem.

Třeba u autorizované konverze MV ČR změnilo názor a jeho nejnovější koncepční materiál již „neobsahuje řešení některých aktuálních otázek, v nichž se dosud nepodařilo nalézt optimální vztah mezi právním názorem a technickým řešením“.

Legislativa se neměnila

Nedošlo k žádné změně relevantní legislativy (ani zákonů ani prováděcích vyhlášek), ačkoli i to bylo více než potřebné. A to ani pokud jde o zcela zjevné záležitosti.

Například: prováděcí vyhláška č. 194/2009 Sb., která výčtem stanovuje přípustné formáty příloh k datové zprávě, nepamatovala na externí podpisy. Ale místo toho, aby se tato vyhláška změnila (což je v kompetenci MV ČR), použila se metoda „legislativního výkladu“: řeklo se, že není možné, aby se tyto formáty nemohly přenášet, a tak se přenášet mohou.

Nebo jiný příklad: podmínky autorizované konverze jsou v zákoně nastaveny „ne moc šikovně“, včetně nepříliš rozumného výčtu toho, co má být obsaženo v konverzní doložce. Jde například o to, že podle dikce zákona není mezi náležitostmi doložky uvedena tak zásadní věc, jakou je identita podepsané osoby. A i zde se místo opravy přímo v zákoně raději hledala cesta, jak vše opravit cestou legislativního výkladu.

Řešily se spíše provozní aspekty

Co se naopak řešilo, byly některé „provozní“ aspekty. Z pohledu Jiřího Peterky se neřešily vždy nejšťastněji, jako například věci kolem přihlašování. Zavedení zpočátku hodně naivní captchy, a její umístění až za úspěšné přihlášení, bylo možná světovým unikátem. Naštěstí jsme se ho ale posléze zase sami vzdali (a captchu přestěhovali před přihlášení).

Vynucenou změnu hesla každých 90 dnů považuje Jiří Peterka za vítězství alibismu: provozovatel si může odškrtnout, že udělal hodně pro bezpečnost uživatelů, když je přinutil k pravidelné změně hesla. Že je tím ještě více dotlačil k tomu, aby si heslo někam napsali, už ale neřeší. Podobně nepomohlo ani postupné ztrácení  a nalézání  datových schránek, spojené hlavně s matením méně zkušených uživatelů.

Jiné aktivity se už povedly lépe. Jako například  odlehčení celému ISDS zavedením samostatných portálových serverů pro oblast justice, která je největším uživatelem datových schránek (co do generovaného provozu). Bez větších problémů nakonec proběhl i přechod na novou hashovaní funkci SHA-2.

Vše pak podpořilo oficiální PR, které si sice občas pletlo hashování a šifrování, ale jinak psalo o tom, jak se všichni již naučili s datovými schránkami pracovat, jak jsou spokojení, jak se vše povedlo, jak všichni dosahují úspor atd., a nikde nejsou žádné významnější problémy.

O čem se raději mlčelo?

O některých věcech se ale raději mlčelo, nebo se jen moc nezdůrazňovaly. Jako třeba to, že datovým schránkám přišli nejvíce na chuť exekutoři, kterým elektronická komunikace výrazně usnadňuje a zefektivňuje jejich práci. Ta ale není zrovna ideálním argumentem pro propagaci přínosů datových schránek směrem k nejširší veřejnosti.

Mnohem lepší by bylo argumentovat tím, jak se datové schránky ujaly například při komunikaci fyzických a právnických osob s veřejnou správou. V tomto směru, tedy směrem k úřadům, pro realizaci nejrůznějších podání. Ale tento směr je využíván zcela minimálně.

Datovými schránkami myslí veřejná správa hlavně na sebe, a na své orgány veřejné moci. K zasílání datových zpráv je využívají ve zcela rozhodující míře právě ony. Po nich exekutoři, kteří vlastně ale také patří mezi orgány veřejné moci.

Ještě hůře je na tom možnost přímé komunikace mezi právnickými či fyzickými osobami. Autoři datových schránek se dokonce báli toho, aby zájem o tuto službu nebyl už od počátku tak velký, aby celý systém zahltil. A tak se pojistili rozfázováním náběhu této služby: v prvním pololetí letošního roku bylo možné takto posílat jen faktury a jiné výzvy k zaplacení

Opatření, mající ochránit před zahlcením, zafungovalo dokonale a zájem omezilo téměř na nulu. Přenesly se možná nějaké desítky až stovky tzv. poštovních datových zpráv, jak se správně označují „komerční“ datové zprávy. Přesná čísla ale raději nejsou ani publikována.

Důvodem, proč možnost přenosu „komerčních“ datových zpráv není zatím moc využívána, je určitě i cena za „komerční“ datovou zprávu. Ta je stejně horentní, jako cena za jednu „veřejnoprávní“ datovou zprávu: 15,04 Kč bez DPH, resp. 18,048 Kč včetně DPH.

Jenže to je jen základ ceny, protože i zde je používán obvyklý trik na její faktické zvýšení: kromě jednotkové ceny za skutečně přenesené datové zprávy (oněch 15,04 Kč) totiž odesilatel zaplatí ještě měsíční paušál: 50 Kč (resp. 60 Kč vč. DPH) při objemu zpráv do 10 za měsíc.

No, uvidíme, jak se bude „komerčním“ datovým zprávám dále dařit. Přitom hlavní změnou, ke které došlo právě k 1.7.2010, je začátek druhé fáze jejich využívání. Od včerejška již můžete posílat uvnitř „komerční“ datové zprávy cokoli, a ne jenom faktury či „obdobné výzvy k zaplacení“. Přesněji: nemůže to být cokoli, ale mohou to být jen přílohy povolených formátů. A ty jsou podle zákona (300/2008 Sb.) specifikovány výčtem ve vyhlášce č. 194/2009 Sb. Fakticky je ale tento výčet širší díky legislativnímu výkladu.

Celý článek je k dispozici zde.
Autorem článku je Jiří Peterka, upraveno.