Historie EDI se začala psát už po druhé světové. A dodnes se vyvíjí

Při debatách o elektronické výměně dat EDI se někdy objevují pochybnosti, zda nejde jen o krátkodobý trend, který brzy upadne v zapomnění. První snahy o zavedení strukturované výměny dat se přitom datují už do období po druhé světové válce. Od té doby se EDI neustále vyvíjí tak, aby šlo s dobou a potřebami moderních firem, v posledních letech navíc padly největší bariéry jeho adopce.

Oficiální standard už od roku 1975

První pokusy o zavedení systému, který připomíná EDI, se objevily už na konci 40. let, kdy letecké společnosti v Berlíně chtěly standardizovat výměnu informací o přepravovaném zboží. K největšímu rozmachu pak došlo v 60. letech s rozvojem lodní dopravy, protože námořní společnosti už tehdy (!) objevily výhody plynoucí ze sdílení elektronických dokumentů s obchodujícími firmami. Oceňovaly zejména nižší náklady, nižší časovou náročnost a méně chyb, které jsou jinak spojeny s ručním zadáváním informací o přepravovaném zboží do systémů.

Jelikož ale v té době neexistoval jednotný standard, měla každá firma odlišný systém pro sdílení dat s každou námořní společností. Proto v roce 1968 vznikl Koordinační výbor pro transfer dat, který v roce 1975 po sedmi letech práce představil jednotný standard EDI.

EDI i přesto dál žilo svým životem a organicky se přizpůsobovalo potřebám různých společností. Vzniklo tak několik nesourodých formátů EDI, z nichž dodnes přežily zejména dva hlavní – UN/EDIFACT, který je vhodný pro většinu výrobních a obchodních firem, a ODETTE určené speciálně pro automobilový průmysl. V Americe se pak často využívá také standard ANSI ASC X12.

Česko zaostává za evropským průměrem

V České republice se EDI začalo více řešit až po sametové revoluci, kdy se tuzemským firmám otevřela možnost obchodovat se zahraničními firmami, ve kterých už byla elektronická výměna dat EDI běžným standardem.

Několikaleté zpoždění se nicméně České republice stále nepodařilo dohnat, a ačkoliv počet zapojených firem rychle roste, v adopci technologie stále zaostáváme za celoevropským průměrem. EDI se rozšířilo zejména v segmentech FMCG, e-commerce, stavebnin, farmacie a automotive, kde ho zavedli velcí hráči (v e-commerce například MALL a Alza), kteří následně přiměli k adaptaci také menší dodavatele a tím celý trh. V dalších odvětvích nicméně EDI na svou šanci stále čeká.

Historicky největšími blokátory adopce EDI v Česku byly nedostatečné technické vybavení podniků a příliš náročná počáteční investice do implementace. Obě tyto bariéry nicméně v posledních letech padly, firmy již nepotřebují složité podnikové systémy a často si vystačí jen s jednoduchým webovým EDI rozhraním. Masivnímu rozšíření EDI na dalších trzích tak objektivně nic nebrání, snad jen kromě předsudků a nedostatku informací.

„Počet firem zapojených do EDI roste geometrickou řadou a už není výsadou jen velkých podniků s tisíci dokladů měsíčně, kde jsou jeho přínosy nesporné, ale i menších firem, které chtějí zefektivnit obchodní komunikaci a jít takzvaně s dobou,“ uvádí David Reichel, expert na EDI z firmy GRiT.

Budoucnost: EDI nejspíš zůstane, jen se opět změní

Na základě historického vývoje EDI lze jen těžko očekávat, že by mělo v nejbližších letech skončit. Mnohem realističtější je, že se opět přizpůsobí aktuálním potřebám firem – tedy například, že EDI systémy budou kompletně v cloudu, dojde k dalšímu zjednodušení implementace a obsluhy a možná se dočkáme i dalšího sjednocení jednotlivých standardů.